Přišel a zase odejde. Nepřítel společnosti a dnešní doby - covid. Mnohým z nás se teď hroutí život, ale málokdo si uvědomí, že jsme součástí jedné miliardy obyvatel na Zemi, kteří se mají nejlépe. Může za to náš sociální status a finanční příjem. Jsme rozmazlení a proto pohlížíme na vládní restrikce jako na lupiče našeho života. Pojďme se s tím společně vyrovnat! Najděme jiný pohled na realitu.
Svět a virus nechvalně známý pod názvem COVID- 19 nedávno oslavili své první výročí. Byl to rok plný stresu, nejistot, vládních nařízení a omezení, která nás ovlivňují nejen v profesním, ale také v soukromém životě. Mnozí z nás pracují z domu, studenti jsou odkázáni na distanční online formu výuky a naše sociální propast se čím dál víc prohlubuje. Známé pravidlo: " Peněženka, mobil, klíče", před odchodem z bytu už taky neplatí. Náš každodenní starterpack se rozšířil ještě o roušku nebo respirátor. Pod záplavou nutných věcí po kapsách bundy člověk najednou těžko hledá prostor pro zahřátí rukou v tomto studeném počasí. Denní rutina byla obohacena o desinfikování všeho a sledování žlutých vykřičníků na Feriho Instagramu je už také samozřejmostí. Vidina toho, že se něco zásadně v následujících měsících změní, pomalu slábne.
Každý teď žijeme pod tlakem obav, nejistot a možná jsme už ztratili i smysl života nebo důvod se na něco těšit. Začínáme postrádat motivaci a taky trochu šílet. No, ne?
Nasypme si popel na hlavu - je to prostě na hovno!
Podle oficiálního covidového portálu, právě díky přísným nařízením, která ve společnosti už nějakou dobu panují, může velmi snadno na člověka padnout deprese či úzkost. KFF Health Tracking Poll uvádí, že od června minulého roku se zvýšil počet dospělých, kteří mají problém se spánkovým režimem (36%) nebo s jejich jídelníčkem (32%). Zvýšil se také podíl konzumace alkoholu o 12% a u stejného procenta dospělých se zhoršil jejich chronický průběh onemocnění kvůli neustálému stresu a obavám z toho, co bude. Situaci vůbec nepřispívá ztráta práce a limitovaný společenský kontakt. V domácnosti se najednou sejde celá rodina a pokud si člověk do éry před-covidové neosvojil základy multitaskingu, tak nemá šanci stíhat práci a do toho ještě suplovat funkci učitelů svým dětem. A před každým, kdo to dokáže, smekám kloboukem.
Světlo na konci tunelu
Znáte pojem pozitivní psychologie? - radost, štěstí, láska a NADĚJE. Základní pilíře, díky kterým se jako lidstvo odlišujeme od ostatních tvorů. A právě naděje je v tuto dobu jeden z hlavních a podle mě nejdůležitějších optimistických náhledů na budoucnost. Je potřeba si uvědomit, že současná situace, ač se to může zdát nereálné, je opravdu jen dočasná. Historicky žádná z kapitol, kterými svět prošel, netrvala věčně. Ať už by si to měl vztáhnout každý sám na sebe nebo v globálním měřítku, pokud přistoupíš k pandemii jako k dočasné situaci, která se děje z nějakého důvodu, ve výsledku se ti neskutečně uleví. Tento čas tě dělá totiž silnějším. Vytváří se časový prostor, ve kterém můžeš hledat kreativnější způsob myšlení. Rozvíjíš nové cesty, jak se zabavit, zlepšovat koníčky, atd. Jednoduše je to zkouška toho, co jste se doposud naučili a čemu jste schopní se přiučit. A tento rozvoj kreativity je více než nutný. Svět automatizace a školství, který vychovává masy poslušnosti k systému, zbavuje lidstva jejich tvořivosti. Převážná většina- 98% z nás jsme při nástupu do první třídy byli vysoce kreativní, avšak ve chvíli, kdy jsme opouštěli základní školu je kreativních pouze 25%. Ještě šokující je výzkum o kreativitě ve věku pětadvaceti let, kdy NASA uvádí, že pouze 5% z nás si udrží přirozenou tvořivost.
Velmi pozitivní přínos krize je tedy čas. Jak často se vymlouváme na to, že na něco nemáme dostatek času. Díky tomu, že většina z nás pracuje z domu, má omezenější pracovní dobu nebo jednoduše nikam teď moc nemůže. A přesně proto můžeme věnovat zbylý čas věcem, které jsme do nekonečna odkládali. Ať už je to sen o tom se konečně naučit na nějaký hudební nástroj nebo konečně dopsat svůj román. Naučit se vařit nebo přečíst nějakou tu knížku. Začít cvičit nebo malovat. Rozjet svoje podnikání nebo sestavit si svůj wishlist na dalších pár let. Teď je ta pravá chvíle se do toho pořádně opřít a využít situace dokud můžeme. Svět se totiž doslova zastavit. Možná tak někteří z nás objeví svůj skrytý talent nebo oživí ten, která uhasnul začátkem školní docházky.
Být více času sám taky není na škodu. V samotě si totiž člověk mnohem rychleji a intenzivněji uvědomí plno věcí o sobě, jak těch kladných, tak těch negativních a má poměrně dost prostoru na nich pracovat. Zjistí čeho všeho je schopný a dokáže si efektivněji utřídit myšlenky. Izolace, která nyní čas od času tíží snad každého, odkryje slabá místa i v letitých vztazích a pro mnohá přátelství může být zátěžovou zkouškou. Zní to skoro jako věta z horoskopu, že? Ale je to pravda. Pokud se podíváme na čísla UK charity Relate, zjistíme převážně pozitivní zprávy. Jsou totiž jen dvě cesty. Přibližně 8% lidí si během lockdownu uvědomilo, že jejich dosavadní partnerský vztah nebyl až taková výhra. Naopak 43% oslovených sdělilo, že je lockdown více sblížil. Pro obě strany je lockdown vlastně vítězství. Buď opustíte někoho, kvůli procitnutí a ušetříte si tak spoustu času i nervů nebo váš vzájemný vztah bude ještě pevnější.
A co naše Matka ZEMĚ?
Možná by jsme měli přestat být i sobečtí a na chvíli nemyslet jen na to, jak se máme špatně kvůli neustálým nařízením a restrikcím. Už dlouhodobě drancujeme naši planetu, která se díky emisím CO2 otepluje. Pravdou je, že od začátku pandemie kleslo množství produkovaných emisí o 8%. Možná jste také zaregistrovali zprávy o návratu divokých zvířat do blízkosti uzavřených měst. Studie však naznačují, že tento pokles nebude mít velké dopady na nějaké budoucí změny. Bohužel to opět všechno doženeme a drancovat budeme dál. A kdyby vás zajímalo, jak daleko jsme to jako lidstvo dopracovali, můžete si během izolace nebo karantény zkrátit čas seriálem na netflixu. Jmenuje se David Attenborough: Život na naší planetě. Nebudete litovat!
Všechno zlé je k něčemu dobré...
Já vím, že není každý den posvícení, ale být pozitivní (myslím tím v mysli) není zase tak těžké. Jedním jsem si jistá, že tahle katastroficky se jevící situace nás má naučit pár věcí. Zastavit se a uvědomit si priority. Pracovat na tom, co nás baví, případně to své teprve objevit a následně rozvíjet. Uvědomit si kdo jsme a co od života chceme. Umět se radovat z maličkostí, z každodenních drobností a taky najít za vším i to pozitivní. Začít si zase vážit všeho, co jsme doposud brali jako samozřejmost. Zkrátka, lekce jménem covid. A jak ji zvládáš ty?